Rituální kruh čarodějnice z Chlumce

Tajemství paní Zulemy a temných obětí v olomouckých lesích

Na první pohled tiché lesy mezi Chlumcem a Doloplazy, necelých dvacet kilometrů od Olomouce, působí klidně. Houbaři sem chodí na hřiby, myslivci sledují stopy zvěře, výletníci hledají čerstvý vzduch a odpočinek. Ale za touto zelenou fasádou se skrývá místo, které místní znají pod jménem Starý les – a ti, kteří vědí víc, se tomuto názvu vyhýbají. Prý přitahuje pozornost... a některé věci je lepší nevolat.

Tajemné objevy v hloubi lesa

Před několika měsíci skupina amatérských badatelů narazila hluboko v lese na zarostlý kamenný kruh, který se výrazně odlišoval od přirozeného okolí. Uprostřed ležely zbytky ohniště, železné hřeby, spálený popel a zvířecí kosti. Když se místo začalo zkoumat podrobněji, ukázalo se, že rituální aktivity zde probíhaly minimálně od 18. století – a podle některých stop snad i dříve.

Z nalezených artefaktů, symbolů a porostu bylo patrné, že se jednalo o místo obřadů. Vše nasvědčovalo tomu, že zde nešlo pouze o „pohanské zvyky“, ale o cílené rituály temné magie.

A jméno, které se stále znovu objevovalo v místních kronikách a zápiscích? Zulema z Černého dolu.

Zulema: Léčitelka, nebo čarodějnice?

Zulema měla podle dochovaných záznamů žít na samotě za Chlumcem na přelomu 17. a 18. století. Místní ji popisovali jako osamělou ženu s hlubokým hlasem, pronikavým pohledem a znalostmi, které budily strach i úctu. Lidé za ní chodili s prosbami – o pomoc s nemocemi, ale i s přáními o lásku… nebo pomstu.

Tvrdilo se, že kdo nesplnil dohodu, toho potkalo neštěstí. Zulema mizela v lesích na celé týdny a někdy se vracela s jizvami a ranami, které si – podle vlastních slov – „přinesla ze světa za závojem“.

V roce 1728 začaly mizet děti a dobytek. Podezření okamžitě padlo na Zulemu. Ale dřív, než by ji kdokoli mohl obvinit, prostě zmizela. Navždy. Zbyl po ní jen kruh v lese. A podle některých – i něco víc.

Hrůzný nález při táboření: Obětní místo jako z noční můry

To nejděsivější ale přišlo teprve nedávno – a naprostou náhodou.

V létě roku 2024 se skupina mladých lidí rozhodla přenocovat v těchto lesích. Byl to obyčejný výlet – táborák, kytara, historky. Jenže ještě před setměním narazili poblíž mýtiny na podivný kruh z propletených větví a klacků, zasazených hluboko do země a částečně ohořelých.

Uvnitř kruhu ležela těla několika zvířat – ptáků, lišky, snad i jezevce – rozkládající se, bez očí a jazyků, naaranžovaná do přesného vzorce: hlavy směřující do středu, končetiny zkřížené. Uprostřed ležela neznámá kovová destička s rytinou, kterou dosud nikdo nerozluštil. Okolí naplňoval pach síry.

Táborníci z místa utekli a v následujících týdnech je pronásledovaly děsivé sny. Někteří tvrdili, že ve snech slyšeli zpěv – ženský, ale nelidsky hluboký – a že viděli „ženu se závojem z listí a očima jako zrcadla“.

Znaky, které tu nemají být

Výzkumníci, kteří se později na místo vrátili, našli na stromech vyryté kruhové znaky a symboly připomínající staré magické sigily. Nejděsivější objev však čekal pod centrálním kamenem – v mělké jámě byla nalezena dřevěná figurína dítěte bez hlavy, zabalená ve ztrouchnivělé látce. Vědci stále čekají na forenzní analýzu, ale někteří se domnívají, že šlo o obětní předmět. Pach síry z jámy přetrval několik dní i po jejím zakrytí.

Zulema se vrací: Legenda nebo varování?

Místní se každoročně děsí noci letního slunovratu. V tu noc se prý z lesa ozývá zpěv – nezemský, ženský, ale zároveň hlubší než lidský hlas. Psi v okolí štěkají, světla problikávají a několik obyvatel okolních vesnic tvrdí, že ve snech viděli ženu se zelenými vlasy z větví a očima bez duhovek.

Někteří věří, že Zulema nikdy nezemřela. Že přešla za závoj, o kterém sama mluvila. A že stále přijímá oběti. Jen už nečeká, až k ní někdo přijde s prosbou. Čeká na ty, kdo zabloudí.