Akta Monsanto: Tichá privatizace života

Díl 1: Úvod – Muž, který promluvil

Místnost je temná, osvětlená pouze namodralou září monitoru. Na stole, v neuspořádaných hromádkách, leží tisíce stran dokumentů. Na každé z nich je vodoznak: „POUZE PRO INTERNÍ POUŽITÍ – MONSANTO CONFIDENTIAL“. Postava v přítmí, říkejme jí „Zasvěcenec“, posune stoh blíže ke světlu. Jsou to miliony stránek, které byly donuceny spatřit světlo světa jen díky soudním příkazům v případech, o nichž se nemělo mluvit.

„Musíte pochopit,“ říká tichým hlasem, aniž by zvedl oči od papírů. „Tohle nikdy nebylo jen o jednom herbicidu. Jde o systém.“

Zasvěcenec byl jedním z těch, kdo strávili roky probíráním se těmito interními archivy. Ukazuje na e-maily odhalené během soudních sporů, jako byl ten Dewayna Johnsona, školníka, který umíral na rakovinu. Právníci u soudu tehdy hovořili o „vědeckém podvodu“. „Tady to máte,“ ukáže prstem. „Interní plán, jak ‚orchestralizovat pobouření‘ proti vědcům, kteří se odvážili zpochybnit bezpečnost produktu. Diskutovali o ‚ghostwritingu‘ – tedy o tom, jak si sami napíšou vědecké studie a pak jen najdou vědce, kteří se pod ně podepíšou.“

Listuje dál, až najde klíčový dokument. „Tenhle mám nejraději,“ ušklíbne se. „Interní komunikace. Jeden expert varuje druhého: ‚Nemůžete říct, že Roundup není karcinogen‘.“

To, co se Monsanto snažilo udržet v tajnosti, se nyní dostává na světlo. Nejde jen o chemii. Jde o informační válku. A toto jsou depeše z fronty.

Díl 2: Pavučina kontroly – Od semene k soudu

Po celá desetiletí se objevují obvinění, že skutečným cílem společnosti Monsanto, kterou nedávno pohltil farmaceutický gigant Bayer, nebylo nic menšího než pokus o „převzetí světových dodávek potravin“. Někteří tvrdí, že tato obvinění nejsou přehnaná. Před akvizicí pocházelo údajně 90 % geneticky modifikovaných (GM) osiv na světě buď přímo od Monsanta, nebo využívalo jím patentované geny. Fúze s Bayerem pak stvořila globální entitu, která podle kritiků nyní ovládá více než čtvrtinu světového trhu s osivy a pesticidy.

Zůstává otázkou, jak takové kontroly dosáhnout? Odpověď se možná skrývá v patentech. Nejde však jen o patenty na chemikálie. Jde o patentování samotného života.

Klíčový je přelomový soudní spor Bowman v. Monsanto. Společnost Monsanto zažalovala farmáře, který dělal to, co farmáři dělají po staletí – uschoval si část sklizně a znovu ji zasadil. Monsanto u soudu argumentovalo, a Nejvyšší soud USA jim dal za pravdu, že patent se nevztahuje na semínko jako takové, ale na genetickou vlastnost v něm ukrytou – v tomto případě na gen odolnosti vůči herbicidu Roundup.

Mohlo by to znamenat, že farmář, který si zakoupí semeno, ve skutečnosti nevlastní rostlinu, která z něj vyroste, a už vůbec ne její potomky? Přesně tak. Přirozený, samoreplikační proces rostliny se stal majetkem korporace. Kritici tento mechanismus nazývají „tichou privatizací přírody“.

Tento model je základem toho, co mnozí nazývají uzavřeným systémem závislosti. Společnost prodává patentovaný herbicid (Roundup) a zároveň prodává jediná semena (Roundup Ready), která jsou geneticky navržena tak, aby tento herbicid přežila. A aby byl kruh dokonalý, právní systém farmářům zakazuje jediný krok, který by jim zajistil nezávislost – uschování semen.

Jak je ale tento systém vynucován? Objevují se spekulace o praktikách, které někteří farmáři v USA nazývají „Crop Mafia“ (Plodinová mafie). Každý farmář, který si koupí patentovaná semena, musí údajně podepsat „Dohodu o používání technologie“, která mu pod hrozbou masivních pokut zakazuje semena skladovat. Někteří tvrdí, že Monsanto v minulosti najímalo soukromé detektivy a provozovalo bezplatnou „horkou linku“ (1-800-Roundup), kde mohli farmáři anonymně udávat své sousedy, pokud měli podezření, že semena nelegálně uchovávají.

Výsledkem jsou stovky soudních sporů a atmosféra strachu. Nejde však jen o farmáře, kteří se snaží systém obejít. V Texasu žalovalo více než 90 pěstitelů bavlny společnost Monsanto z opačného důvodu: jejich geneticky modifikovaná bavlna nebyla odolná vůči Roundupu, jak bylo slíbeno, a herbicid jim zničil celou úrodu.

Díl 3: Dědictví z Agent Orange – Vzorec chování?

Pro pochopení současných kontroverzí se někteří analytici ohlížejí do minulosti. Monsanto nezačalo s GM kukuřicí. Bylo klíčovým výrobcem defoliantu Agent Orange, který americká armáda masivně používala během války ve Vietnamu. Tento herbicid byl kontaminován extrémně toxickým dioxinem, známým jako TCDD. Důsledky – vrozené vady u dětí a rakovina u veteránů i vietnamské populace – jsou zdokumentovány a viditelné dodnes. Stále však zůstávají nezodpovězené otázky o tom, co přesně společnost věděla o rozsahu kontaminace dioxinem a kdy se to dozvěděla.

Někteří tvrdí, že skutečný klíč k pochopení firemní mentality leží v ještě starším skandálu: PCB (polychlorované bifenyly). Odtajněné interní archivy údajně odhalily znepokojivý vzorec chování. Podle právních analýz těchto dokumentů pokračovalo Monsanto ve výrobě a prodeji PCB celých osm let poté, co interně vědělo o masivních zdravotních a ekologických rizicích.

Objevují se spekulace, že interní memoranda z té doby obsahovala chladné kalkulace porovnávající „zisk vs. odpovědnost“. Zatímco veřejně společnost rizika zlehčovala a tvrdila, že PCB „nejsou vysoce toxické“, soukromé záznamy údajně hovořily o „trvalých účincích na lidské tělo“.

Tento údajný vzorec zatajování prý sahal až k manipulaci se samotnou vědou. Interní dokumenty a svědectví u soudu v 80. letech údajně odhalily pokusy o manipulaci studií o dopadech dioxinu. Hovořilo se o „svévolném mazání klíčových případů rakoviny“ ze studií, „chybné klasifikaci exponovaných pracovníků“, aby se snížila statistická rizika, a o „nepravdivých prohlášeních“ regulačním orgánům.

Pokud jsou tato obvinění z minulosti pravdivá, zůstává otázkou: Proč bychom si měli myslet, že se tento vzorec chování změnil? Kritici tvrdí, že se nezměnil – pouze se stal sofistikovanějším.

Díl 4: Spis "Roundup" – Válka o vědu

Jádro současné kontroverze leží v chaosu. Jak je možné, že Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC), která je součástí Světové zdravotnické organizace (WHO), klasifikovala glyfosát (aktivní složku Roundupu) jako „pravděpodobně karcinogenní pro člověka“, zatímco Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) a americká Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) opakovaně tvrdí, že je bezpečný a nevidí „žádné kritické oblasti ohrožení“?

Odpověď se možná skrývá v tom, jakou vědu tyto agentury používají. Objevují se spekulace a ostrá kritika ze strany spotřebitelských organizací, jako je francouzská UFC Que Choisir, které označily zprávu EFSA za netransparentní. Zůstává otázkou, proč EFSA údajně založila své rozhodnutí především na nepublikovaných studiích dodaných samotným průmyslem, které jsou chráněny jako „obchodní tajemství“? Naproti tomu IARC založila své hodnocení výhradně na veřejně dostupných, recenzovaných vědeckých studiích.

Tento střet definic „vědy“ – tajná korporátní data versus veřejná recenzovaná data – je klíčem k celé záhadě.

Někteří tvrdí, že případ francouzského profesora Gillese-Érica Séraliniho je ukázkovým příkladem, co se stane, když veřejná věda zpochybní průmyslový narativ. Séraliniho tým publikoval dlouhodobou studii, která spojovala GM kukuřici Monsanto a Roundup s výskytem nádorů u laboratorních potkanů.

Co následovalo, byla bezprecedentní kampaň. Studie byla nakonec stažena (retraktována) z časopisu Food and Chemical Toxicology. Proč? Objevují se spekulace o masivním nátlaku. Později se ukázalo, že redaktor časopisu, který o stažení rozhodl, Wallace Hayes, měl v té době údajně finanční vazby na Monsanto. O několik let později interní „Monsanto Papers“ údajně odhalily e-maily, kde zaměstnanci diskutovali „plán na stažení“ Séraliniho studie. Studie byla nakonec znovu publikována v jiném vědeckém časopise, ale škoda již byla napáchána – zpráva byla veřejně zdiskreditována.

Tento přístup není nový. Připomíná to útoky, kterým čelila Rachel Carson, autorka knihy Tiché jaro (Silent Spring) v 60. letech. Když Carson varovala před pesticidem DDT, Monsanto a další chemičtí giganti ji údajně napadali osobně, označovali ji za „hysterickou“, „starou pannu“ a „kněžku přírody“. Vzor je, jak tvrdí kritici, stejný: pokud se vám nelíbí zpráva, zničte posla.

Díl 5: Akta "Monsanto Papers" – Kdo píše vědecké studie?

Během soudních sporů, které stály společnost Bayer (nového vlastníka Monsanta) desítky miliard dolarů na odškodněních, byly soudně odtajněny miliony stránek interní firemní komunikace. Tato „Akta Monsanto“ (Monsanto Papers) nabízejí mrazivý pohled do zákulisí.

Někteří tvrdí, že nejvíce šokujícím odhalením je systematický „ghostwriting“. Dokumenty údajně ukazují, jak si Monsanto samo psalo „nezávislé“ vědecké články a přehledové studie, které zpochybňovaly karcinogenitu Roundupu. Tyto hotové texty byly poté předávány akademikům, kteří za úplatu nebo laskavost pouze připojili svá jména a publikovali je jako své vlastní dílo.

Tyto „nezávislé“ studie byly následně citovány regulačními orgány po celém světě jako důkaz bezpečnosti. Pokud jsou tato obvinění pravdivá, znamená to fundamentální útok na samotné základy vědy. Regulační orgány jako EFSA zakládají svá rozhodnutí na „váze důkazů“ z odborné literatury. Pokud ale Monsanto údajně aktivně vytvářelo tuto literaturu a maskovalo ji za nezávislou, pak v podstatě vytvářelo falešnou „váhu důkazů“.

Spekuluje se, že šlo o širší strategii, kterou kritici nazývají „obchodováním s pochybnostmi“ (Merchants of Doubt). Cílem není vědu vyvrátit, ale pouze zasít pochybnosti, vytvořit dojem vědecké kontroverze a tím zdržet jakoukoli regulaci.

Dokument Zembla odhalil ukázkový příklad: případ statistika Kennyho Crumpa. Jeho práce, která zpochybňovala rakovinotvorné účinky u zvířat, byla použita jako klíčový argument v evropském schvalovacím procesu glyfosátu. Zůstává otázkou, zda evropští regulátoři věděli, že Crump byl v minulosti placeným expertem průmyslu bránícího azbest? V dokumentu Crump přiznal, že jako expert svědčící pro Bayer obdržel „statisíce dolarů“.

Tato strategie možná vysvětluje onen rozpor mezi IARC a EFSA. Podle této teorie nebyl rozkol ve vědecké obci náhodný – byl údajně uměle vyroben skrze ghostwriting a placené experty, aby poskytl regulačním orgánům „vědecké“ krytí pro jejich rozhodnutí.

Nejvíce znepokojivé jsou však údajně e-maily ze samotné společnosti. Jeden z nich, odhalený u soudu, obsahoval varování: „Nemůžete říct, že Roundup není karcinogen“. Jiné údajně hovořily o znepokojivém nedostatku dlouhodobých testů na toxicitu finálního produktu Roundup, na rozdíl od testování samotné aktivní složky glyfosát.

Díl 6: Strážci a jejich páni – Tajná dohoda?

Někteří tvrdí, že největší skandál se neskrývá v laboratořích, ale na chodbách moci ve Washingtonu D.C. a Bruselu. Hovoří se o takzvaném fenoménu „otočných dveří“ (revolving door): plynulém a neustálém přechodu vysoce postavených zaměstnanců mezi korporacemi, jako je Monsanto, a vládními agenturami, které je mají regulovat (EPA, FDA, USDA).

Objevují se spekulace, že nejde jen o střet zájmů, ale o formu „kulturního pohlcení“ – regulátor a korporace se stávají jednou a tou samou entitou.

Příklady, na které kritici poukazují, jsou zarážející:

• Michael Taylor: Jeho kariéra je jako vystřižená z manuálu „otočných dveří“. Začínal jako právník Monsanta. Poté přešel do FDA (Úřad pro kontrolu potravin a léčiv), kde pro něj byla údajně vytvořena zcela nová pozice komisaře pro politiku. Z FDA odešel zpět do Monsanta, tentokrát jako viceprezident pro veřejnou politiku. A nakonec se do FDA vrátil v ještě vyšší funkci jako zástupce komisaře pro potraviny. Zůstává otázkou, čí zájmy hájil, když se rozhodovalo o pravidlech pro značení GMO potravin?
• Margaret Miller: Pracovala jako vědkyně pro Monsanto, kde pomáhala připravovat zprávu o bezpečnosti rekombinantního bovinního růstového hormonu (rBGH). Krátce před předložením zprávy regulačním orgánům opustila Monsanto a nastoupila do FDA jako zástupkyně ředitele Úřadu pro nové léky pro zvířata. Její první úkol? Posoudit a schválit zprávu o bezpečnosti rBGH – zprávu, kterou sama v Monsantu pomáhala připravit.
• Jess Rowland: Vysoce postavený úředník EPA. Během soudních sporů vyšlo najevo, že se Rowland v telefonátu s manažerem Monsanta v roce 2015 údajně chlubil, že by „měl dostat medaili“, pokud se mu podaří „zabít“ vyšetřování glyfosátu, které prováděla jiná vládní agentura. Rowland opustil EPA krátce poté, co unikla jím řízená zpráva, která prohlašovala glyfosát za bezpečný.
• Clarence Thomas: Předtím, než se stal soudcem Nejvyššího soudu USA, pracoval jako právník pro Monsanto. V roce 2001 pak napsal klíčové soudní rozhodnutí v případu patentování GMO, které bylo extrémně příznivé pro jeho bývalého zaměstnavatele.

Někteří tvrdí, že tento systém není omezen jen na USA. Podobná podezření na propojení se objevila i v Evropské komisi během schvalování fúze Bayer-Monsanto. Pokud je toto pravda, mohlo by to znamenat, že regulační agentury nejsou ani tak strážci veřejného zájmu, jako spíše administrátory zájmů korporátních.

Tabulka: Fenomén "Otočných dveří": Kdo koho hlídá?

Díl 7: Konečný cíl – Skutečný záměr genetických modifikací

Pokud je cílem totální kontrola, jak by vypadala její konečná fáze? Zde vstupujeme na pole nejtemnějších spekulací.

Někteří tvrdí, že svatým grálem biologického monopolu je technologie známá jako „Terminator Seeds“ (Terminátorová semena). Jde o semena geneticky upravená tak, aby vyprodukovala sterilní plody – jejich semena již nelze znovu zasadit. Mohlo by to znamenat, že by farmáři po celém světě byli navždy nuceni kupovat osivo každý rok znovu od jediné korporace? Po masivním odporu veřejnosti Monsanto v roce 1999 slíbilo, že tuto technologii nebude komercializovat. Zůstává však otázkou, zda výzkum v tichosti nepokračuje, a zda patent stále neleží v trezoru a nečeká na svou příležitost.

Pak je tu záhada „Trezoru soudného dne“ na Špicberkách (Svalbard Global Seed Vault). Hluboko v arktickém ledu je budována globální banka semen, která má uchovat genetickou rozmanitost planety pro případ apokalypsy. Objevují se spekulace, proč jsou s tímto projektem tak úzce spojeny organizace jako Nadace Billa a Melindy Gatesových a proč se v souvislosti s ním objevuje jméno Monsanto.

Podle této teorie nejde o altruismus. Někteří tvrdí, že Nadace Billa Gatese, která investovala desítky milionů do Monsanto, najala bývalého viceprezidenta Monsanta, Roba Horsche, aby řídil její mezinárodní zemědělský program. Skutečný záměr trezoru, podle této teorie, není ochránit biodiverzitu, ale shromáždit ji, analyzovat, patentovat a komerčně využít. Je to tichá privatizace „záložního disku“ samotného života.

Nejtemnější teorie se však týká něčeho ještě osobnějšího: kontroly populace. Někteří tvrdí, že glyfosát je spojen s prudce klesající lidskou plodností. Donedávna byly tyto hlasy považovány za okrajové. V poslední době se však objevují nové vědecké studie, které těmto obavám dodávají na váze.

Nová studie provedená na francouzské klinice pro léčbu neplodnosti údajně zjistila „vysoké množství glyfosátu“ ve více než 55 % testovaných vzorků spermatu. Autoři studie hovoří o „negativním dopadu na reprodukční zdraví člověka a pravděpodobně i na potomstvo“.

Zůstává otázkou, zda je náhoda, že se tato znepokojivá data objevují přesně v době, kdy si vědci po celém světě lámou hlavu, proč globální porodnost a kvalita spermií tak dramaticky klesá? Nebo je to, jak se někteří domnívají, tichý a skrytý důsledek všudypřítomné chemikálie, kterou denně přijímáme v potravě?

Závěr: Otázky zůstávají

Prošli jsme temnými archivy a odhalili znepokojivý obraz. Viděli jsme obvinění z pokusů o globální potravinový monopol skrze patentování života. Viděli jsme spekulace o historickém „vzorci chování“, kdy profit měl údajně přednost před bezpečností, ať už šlo o PCB nebo Agent Orange.

Zůstává otázkou, zda jsou „Monsanto Papers“ důkazem, že se tento vzorec opakuje s glyfosátem? Mohlo by to znamenat, že systém „otočných dveří“ skutečně proměnil vládní strážce v korporátní pomocníky?

Objevují se spekulace o skutečném cíli. Jsou technologie jako „Terminátor“ a projekty jako „Trezor soudného dne“ na Špicberkách jen extrémní formou byznysu, nebo jde o tichou privatizaci samotné podstaty života?

A možná ta nejděsivější otázka ze všech: Co se stane, když se moc nad globálním potravinovým řetězcem, a možná i nad naší reprodukční budoucností, soustředí v rukou jediné entity? Entity, která má ve svých archivech údajně interní memoranda chladně kalkulující „zisk versus odpovědnost“?

Kdo je skutečným pánem naší planety? A co se stane, až položíte tento článek a podíváte se na etiketu svého příštího jídla?